Poddruhy

11. února 2012 v 16:15 | karin55 |  Vývoj, vzhled, popis


Arktický vlk


Domovem vlka arktického jsou rozsáhlé pustiny pokryté sněhem a ledem, vzdálené tisíce kilometrů od nejbližšího stromu. Teplota zde klesá až k - 70 °C, navíc zde neustále fouká vítr. Tyto nehostinné oblasti jsou velmi řídce osídleny lidmi, díky čemuž arktický vlk stále ještě obývá 95 % původní oblasti. Proto také není na rozdíl od ostatních poddruhů vlka zařazen mezi ohrožené druhy.
V nezalesněné krajině jsou vlci velmi lehce pozorovatelní. Právě pozorování arktických vlků odhalilo spoustu do té doby neznámých faktů, které byly vztaženy i na ostatní poddruhy vlka. Téměř vše, co je o arktických vlcích známo, pochází z letních pozorování. Jejich aktivity v době polární noci jsou jen velmi málo prozkoumané.
Vlci mohou přežít při extrémně nízkých teplotách hlavně díky své srsti. Na rozdíl od jižněji žijících vlků mají mnohem hustší podsadu, která je před zimou dokonale chrání. Barva srsti je většinou bílá, takže splývá se sněhem a tvoří maskování. Oproti jiným vlkům mají mírně kratší čenich. Jejich hmotnost je často vyšší než 50 kg - větší váha pomáhá lépe udržovat tělesné teplo. Největší však nejsou vlci arktičtí, ale vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Mláďata se rodí později než u jiných poddruhů - většinou na konci května. V jednom vrhu je zpravidla 1 - 6 štěňat.
V oblastech kde žijí arktičtí vlci je jen velmi málo rostlinné potravy, takže zde žije jen málo býložravé zvěře. Aby se zde vlci uživily, musí mít obrovská teritoria o rozloze často větší než 1000 Km2. Jako kořist vlkům slouží karibu, pižmoňi, arktičtí zajíci, lumíci a ptáci.

Arktický vlk



Červený vlk

Vlk červený žije na jihu USA - na Floridě, v Severní a Jižní Karolině, v Georgii a Alabamě (viz. mapka vpravo).

Vlk červený je velmi podobný kojotovi a často s ním bývá zaměňován. Je větší než kojot, ale menší než vlk šedý. Samci váží průměrně 17 - 34 kg a měří 1,3 - 1,6 m, samice jsou lehčí: 16 - 24 kg a menší: 1,2 - 1,4 m. Barva srsti je kaštanově hnědá až načervenalá s černým flekem na zádech a na ocasu. Výjimečně se mohou vyskytovat i jedinci celí černí.

Vlci červení jsou více samotářští a loví většinou sami. Ve smečkách loví pouze velká zvířata, která by sami neulovili. Potrava je velmi závislá na nabídce území na kterém žijí. Jsou schopni ulovit i vysokou zvěř, ale většinou loví hlavně malá zvířata např. mývali, vačice, ondatry, králíky a ptáky.

Vlci červení mohou žít v různých prostředích jihovýchodní a východní části severní Ameriky. Potřebují dostatečné množství kořisti a minimální osídlení lidmi. Dříve obývali území východního Texasu - oblast jižně od Missouri a severovýchod USA.

V roce 1973 byl zahájen program počítající s vyhubením volně žijících červených vlků a jejich chovem v zajetí. Tento program byl bohužel úspěšný a roku 1980 již v divočině nežili žádní vlci červení. V roce 1987 začal program na jejich opětovné vrácení do přírody - červení vlci byli vypuštěni v Alligator River National Wildlife Refuge na severovýchodě Severní Caroliny. V současnosti žije v Severní Carolině asi 80 vlků červených.
Červený vlk



Mexický vlk

Vlk mexický je ze všech poddruhů vlka nejvzácnější. Je o něm známo jen málo údajů, protože většina populace byla vybita dříve, než začali jakékoli výzkumy. Nejvíce informací pochází od trapperů, takže jejich věrohodnost je sporná.
Vlk mexický váží průměrně 35 až 45 kg a měří 140 až 170 cm. Páří se v lednu a na začátku března, v jednom vrhu bývá 4 až 6 štěňat. Žijí převážně v horských lesích které jim poskytují více kořisti, vodních zdrojů a úkrytů než poušť. Loví hlavně menší kořist, díky čemuž je smečka menší než smečky ostatních poddruhů vlka. Průměrná smečka má maximálně 5 až 6 členů a obývá teritorium o rozloze několika set kilometrů čtverečních.
Vlk mexický byl zapsán mezi ohrožené druhy v roce 1976. Původně se vyskytoval v oblasti začínající na jihozápadě od Mexico City a táhnoucím se až do jižní Arizony, Nového Mexika a Texasu - viz mapka pod článkem. Současné rozšíření není známo. Poslední ověřené pozorování mexického vlka v divočině pochází z roku 1980. Pozdější zprávy pocházející z Mexických hranic se nepodařilo ověřit.
Mexický vlk




Ethiopský vlk


Původně byl považován za druh lišky, protože díky dlouhým nohám, kaštanové barvě srsti, dlouhým uším a hustému ocasu je liškám velmi podobný. Nedávno se ale zjistilo, že je více příbuzný vlkům než liškám a byl zařazen mezi poddruhy vlka. Předpokládá se, že je potomkem vlků, kteří přišli do Afriky ze západní Evropy a Ruska na konci poslední doby ledové.

Vlk ethiopský je rozšířen pouze na velmi malém území v Ethiopii (viz. mapka vpravo). Žijí v horských pustinách porostlých pouze nízkou vegetací v nadmořských výškách nad 3000 m.

Kožich vlka ethiopského má červenohnědou barvu s bílými skvrnami na krku a na hrudi. Konec ocasu bývá černý. Ethiopský vlk je malý, v kohoutku měří 60 cm a váží 15 - 18 kg (samice 13 - 16 kg). Typický je pro něj dlouhý čenich, velké uši a hlava připomínající hlavu šakala.

Živí se hlavně hlodavci, ale občas loví i mláďata velkých zvířat a někdy také požírá mršiny. Loví hlavně ve dne a když je hodně potravy, schovává si jí. Velké krysy, kterými se živí, žijí pod zemí a na povrch vylézají pouze pro potravu. Vlci na ně trpělivě čekají na povrchu a chytí je jakmile vylezou ven. Loví převážně sami, ačkoli se často během dne a hlavně za soumraku sdružují do skupin.

Stejně jako ostatní vlci často žijí ve smečkách o šesti až sedmi jedincích. Páření probíhá na konci podzimu nebo začátkem zimy. Rozmnožuje se pouze alfa pár, ostatní členové smečky jim pomáhají s výchovou mláďat. V jednom vrhu může být až sedm mláďat. Mláďata se rodí v brlohu, který bývá dost velký a může mít i několik vchodů.

Vlk ethiopský je kriticky ohrožený a jeho populace činí pouze 500 - 600 jedinců. Největší nebezpečí pro jeho přežití představuje spásání vegetace dobytkem. Na území kde byla většina vegetace spasena totiž může žít pouze malé množství hlodavců, kteří jsou hlavní potravou vlků. Vlci jsou v Etiopii chráněni zákonem a většina populace žije uvnitř národních parků. Prosazování ochrany je však těžké vzhledem k tomu že se tito vlci zpravidla nebojí lidí, což z nich činí snadný cíl pro lovce.
Ethiopský vlk s mláďaty




Iberský vlk

Domovem vlka iberského je Španělsko. Koncem 19.století se vlkům dařilo a jejich populace byla rozšířena téměř po celém území Španělska. Dnes tato legenda přežívá "pouze" v horách severního Španělska a to zejména na středu severní Ibérie, ve světě zelených luk a listnatých lesů, též nazývanými Vlčími hory. Nejnižší stav populace těchto vlků byl kolem roku 1970. Důvodem bylo jejich pronásledování, lovení a trávení člověkem - hospodářem. Vlk a člověk byli odjakživa potravními konkurenty, navíc člověk jako hospodář chtěl mít bezpečné pastviny pro svoje stáda a tak neváhal vlka bezohledně hubit všemi možnými způsoby. Naštěstí v těchto letech začíná vylidňování venkova a poslední roztroušené smečky jsou ušetřeny před pravděpodobným vymícením, tak jako se tomu bohužel stalo jinde v Evropě. Můžou tak začít obývat "novou", člověkem opuštěnou vegetaci, která se stává jejich novým útočištěm a zdrojem potravy. Dochází tím v této době k obnově populace, nicméně nijak dramaticky.



01.jpg



V letech 1987 - 1988 si nechal Ústav pro ochranu přírody udělat studii, podle které vlci obývali území o velikosti zhruba 100.000km2. A to zejména v severozápadní části země (většina v provinciích Haliči, jižní části Asturias a Cantabria, severní polovině Kastilie a León, La Rioja a Baskicku). Plus dvě izolovaná jádra v jižní polovině Španělska a to v provincii Extremadura a Sierra Morena. 90% Španělské populace je soustředěno v provinciích Castilla - León a Galicie. Severní populaci se v této době dařilo, kdežto dvěma jižním skupinám hrozilo vyhynutí.

Sčítání z roku 2001 odhaduje stav vlků na 500-650 kusů obývajících území o celkové rozloze 140000km2. Vlci zde jsou ohroženi přirozenými faktory jako ostatní druhy: úrazy, hladovění, boj s ostatními vlky. Pak tu mohou být nemoci (vzteklina, psinka, svrab, …) mohou být nebezpečné hlavně pro malé a izolované skupiny.


Hlavním a největším důsledkem úmrtnosti je jako v jinde na Světě lidská činnost spojená s pytláctvím, myslivostí a fragmentací krajiny. Na Pyrenejském poloostrově je lov povolen ve dvou Španělských provinciích (Castilla a León a Galicie). Pytláctví tvoří nejméně 40% z celkové úmrtnosti a může dosáhnout až 80% v některých oblastech. Pytláctví je hlavním důvodem omezování prosperity vlků iberských.
Staří keltové ho nazývali duchem bouře a ani dnes o jeho pověsti obávaného lovce není pochyb. V horách žijí vlci celá staletí. Poutníci vyprávěli historky o krvežíznivých útocích, ze kterých vznikali pověry. Mlha a noc byli příčinou spojování tohoto zvířete s ďáblem. Lidé věřili, že pouhým vyslovením jeho jména vlky přivolají, proto si vymysleli na sedmdesát různých jmen, kterými vlky přezdívali (náš přítel, ten druhý, náš strýček John,…). Ani voda z hor tento odkaz z minulosti nesmyla a tak následkům těchto povídek zde čelí vlci dodnes.

Vlk labradorský
Žije v severním Quebecku a v Labradoru. Barva srsti se pohybuje od tmavě šedé, až po téměř bílou.


Vlk Alexandera Archipelaga
Žije na ostrově Alexandera Archipelaga v arktidě. Je malý, má krátkou černou srst.


Vlk východní
Původně obýval největším území ze severoamerických poddruhů. Žije v Ontariu Quebecku, severní Minesotě a severním Michiganu. První poddruh, která byl objeven v Severní Americe (1775). Vyskytuje se v mnoha barevných variantách - od bíle, přes hnědou a šedou až po černou.


Vlk z Northwest Territories
Žije podél arktického pobřeží a v Northwest Territories na východ od Mackenzie River a jižně od Great Bear Lake. Barva od černé po téměř bílou.


Vlk z ostrova Baffin
Žije na ostrově Baffin. Je býlí nebo světlý. Je nejmenší z arktických vlků. Do roku 1943 nebyl považován za poddruh.


Vlk jihozápadní nebo vlk z Mogollon Mountain
Žil v Arizoně a Novém Mexiku. Středně velký, většinou černý, občas bílý. Vyhuben v roce 1935.

Vlk texaský
Žil v Texasu a Novém Mexiku. Většinou malý a tmavý, občas bílý. Vyhuben roku 1942.





Seznam všech žijících i vyhubených druhů vlků (vyhynulí jsou označeni †):

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 johiko johiko | 11. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Super hezký

2 karin55 karin55 | E-mail | 11. února 2012 v 19:02 | Reagovat

Fakt?Děkuju.Zatim tayd toho moc neni protože si nezapamatuju plemena vlků,ale už studuju :-)

3 JosephBig JosephBig | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 17:19 | Reagovat

Сайт-аутсайдер – выброшенные для ветер казна и время. Подобно привлечь клиентов, чем заинтересовать заказчиков и наравне однако это вовлечь в электронные формы знают сотрудники нашей компании, которые навсегда рады новым интересным задачам, способны найти универсальный воззрение с самыми экспрессивными заказчиками и ввек рады помочь развитию деятельных фирм.

<a href=http://realpav.ru/>сайт в Балашихе</a>

4 SamuelANODA SamuelANODA | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 18:21 | Reagovat

http://cargru.ru/

5 LarryCat LarryCat | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 19:54 | Reagovat

http://bambikasafaris.com/component/k2/itemlist/user/74624  смотреть фильмы онлайн дивергент за стеной   начав смотреть фильм  http://nuage.alletec.com/component/k2/itemlist/user/132856

6 HelenSeilk HelenSeilk | E-mail | 27. června 2018 v 17:17 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

http://XEvil.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama